Daň z dědictví, tedy placení dědické daně, představuje činnost, která musí následovat po dědickém řízení, pokud došlo k nabytí nemovitého nebo movitého majetku děděním. Dědit můžou osoby podle zákona nebo podle závěti. Předmětem daně dědické je veškerý majetek, avšak díky osvobození, jsou všichni příbuzní v řadě přímé od daně osvobozeni. To znamená, že pokud dostane majetek od svého příbuzného, nemusíte platit žádnou dědickou daň.

Důležité je ale vědět, že pokud dědí osoba, která není v přímém (ani souvisejícím) vztahu s tím, kdo majetek odkázal, musí tento peněžní i nepeněžní příjem řádně zdanit a to sazbou, která je platná podle zákona o dani dědické. V té jsou odstupňovány procentní sazby v závislosti na velikosti hodnoty majetku, který je předmětem dědění.

Jde o relativně velké sumy, jelikož dědictví mimo rodinu není státem podporovaný způsob převádění majetku. Je to logické a předchází to celé řadě problémů, které by mohli zneužíváním tohoto instrumentu vzniknout. Pokud dědíte po svém příbuzném, nemusí vás tato problematika prakticky zajímat a nikdy nic platit nebudete.