Letní a podzimní měsíce jsou dobou, kdy do nejrůznějších zaměstnání míří mnoho mladých lidí, kteří právě dokončili studium na střední, vyšší či vysoké škole. Pro mnoho z nich se sice nejedná o první pracovní zkušenost, většina z nich si již při škole přivydělávala nejčastěji formami nejrůznějších brigád, ale přesto jsou na trhu práce zranitelnější než zkušení pracovníci. Například často přesně nevědí, co vše by měla obsahovat jejich pracovní smlouva a co by v ní měli před podpisem zkontrolovat.
Základní údaje, které musí smlouva vždy obsahovat
Pracovní smlouva je úřední dokument, kterým mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniká pracovněprávní vztah, její obsah tak musí být v souladu se zákoníkem práce. Každá pracovní smlouva musí mít vždy písemnou podobu a musí obsahovat identifikační a osobní údaje obou smluvních stran, tedy zaměstnance i zaměstnavatele. Smlouva se proto vždy vyhotovuje ve dvou kopiích, které obě strany podepíší a stvrdí datem. Kromě toho musí být v textu každé pracovní smlouvy ze zákona uveden také den nástupu do práce, druh práce a vymezení pracovních úkolů a dále místo výkonu práce.
Na co se zaměřit při kontrole pracovní smlouvy?
Jedním z problematických bodů bývá u některých pracovních smluv právě místo výkonu práce, které může být uvedeno různě. Zatímco některé firmy uvádějí přesnou adresu pracoviště, jiné zmiňují pouze město, nebo dokonce jen o název země, ve které firma sídlí. Především na poslední uvedenou možnost si dejte pozor, pokud totiž máte jako místo výkonu práce napsáno pouze Česká republika, má zaměstnavatel právo kdykoli vás přeřadit na jakoukoli svou pobočku v rámci celé republiky.
Smlouva na dobu určitou x neurčitou
V pracovní smlouvě by mělo být rovněž jasně uvedeno, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou, nebo neurčitou. Pokud jde o pracovní smlouvu na dobu určitou, musí být ve smlouvě vždy uveden její přesný konec. Zároveň tuto smlouvu nelze sjednat na dobu delší než tři roky a prodloužit ji lze maximálně dvakrát po sobě.
Musí být v pracovní smlouvě uvedena výše mzdy?
I když tuto informaci většina pracovních smluv obsahuje, ze zákona tomu tak být nemusí. V takovém případě je ale zaměstnavatel povinen zaměstnance o výši mzdy a její splatnosti informovat nejpozději do měsíce od vzniku pracovního poměru.