Kupónová privatizace je pojmem, o němž současná mladá generace v podstatě nic neví. Starší a pamětníci, ti si však vzpomenou. Abychom do této oblasti zasvětili opravdu všechny, zaměříme tento článek primárně na kupónovou privatizaci a její význam.

Jednoduchá definice

Pokud si pod výrazem kupónová privatizace představujete kupónové knížky, tak děláte v podstatě dobře. Tyto kupóny totiž sloužily lidem k tomu, aby získali vlastnické podíly v libovolných společnostech, které v tehdejší době držel stát.

Šlo vlastně o jeden z privatizačních nástrojů, jak co nejlevněji a někdy dokonce zcela zdarma získat podíl ve firmě. V tehdejším Československu byla tato metoda velice rozšířená. Nutno však podotknout, že její přínos nebyl až tak velký.

Rozkradení státního majetku

Jak už to bývá zvykem, český občan je poměrně vynalézavý, a tak netrvalo dlouho a kupónová privatizace se stala vlastně takovým způsobem, jak vytunelovat spoustu národních podniků. Tehdejší představitelé vlády měli navíc před tímto rozkrádáním zavřené oči. K vyšším majetkům se dostávali známí a privatizace vesměs nepřinesla to, co měla. Ano, jen některým občanům.

Není se proto čemu divit, že tento způsob vlastnění státních podniků není doporučován žádným okolním státům, na což mimochodem upozorňuje i Světová banka. Ta nadává země, aby svůj státní majetek privatizovaly zcela jiným způsobem, nikoliv za pomoci praktik založených na podobném principu jako kupónová privatizace.

Několik čísel na závěr

Pro úplnost ještě zmíníme, že v rámci kupónové privatizace byly mezi občany dány státní majetky za více jak 367 miliard korun. Neoficiální zprávy hovoří dokonce až o dvojnásobku. Privatizace navíc probíhala ve dvou vlnách, přičemž první se účastnilo asi 77 % oprávněných občanů a té druhé vlny kupónové privatizace se účastnilo 74 % oprávněných občanů.