Stravenka a stravné. Dvě slova, která jsou si velmi podobná, ale jejich význam totožný není. Víte, v jakých situacích máte jako zaměstnanec nárok na stravenku a v jakých na stravné? Pokud ne, přinášíme vám odpověď na následujících řádcích.
Stravné – vždy, když jste na služební cestě
Kromě pojmu stravné se můžete setkat i s jeho synonymem – diety. Stravné vždy souvisí se služebními cestami zaměstnanců či osob samostatně výdělečně činných. Je formou cestovní náhrady a představuje kompenzaci výdajů na stravování, které osoba během služební cesty musela vynaložit. Jedná se o nárokovou cestovní náhradu, kterou zaměstnavatel svým zaměstnancům podle Zákoníku práce musí poskytnout. Na stravné vzniká nárok při jakékoli služební cestě delší než pět hodin, jeho výše závisí nejen na délce pracovní cesty, ale také na sektoru, ve kterém zaměstnanec pracuje. Sazby stravného se totiž v soukromém a státním sektoru mírně liší.
Sazbu stravného ale dále ovlivňují i další okolnosti, zejména to, když bylo zaměstnanci v rámci služební cesty bezplatně poskytnuto jídlo. V tom případě může dojít buď k úplnému zrušení nároku na stravné, či k pokrácení jeho sazby. Po návratu ze služební cesty je stravné zaměstnanci vyplaceno jako součást platu. Tato částka je osvobozena od daní i odvodů na pojištění. Zaměstnavatel si následně stravné může do účetnictví zaevidovat jako daňově uznatelný náklad. Kromě peněžní částky může být zaměstnanci stravné uhrazeno i formou stravenky.
Stravenka – jeden z nejoblíbenějších zaměstnaneckých benefitů
Zatímco poskytnutí stravného v souvislosti s pracovní cestou je povinnost, která pro zaměstnavatele vyplývá ze zákona, zajištění stravování na pracovišti již takovouto povinností není. Pokud zaměstnavatel zaměstnancům na stravování přispívá či ho nějakým způsobem zajišťuje, jedná se o zaměstnanecký benefit. Jednou z nejčastějších forem, kromě speciálního závodního stravování, je poskytnutí stravenek neboli poukázek na jídlo do restaurace či na zakoupení potravin. Stravenky či jiný příspěvek na stravování je většinou součástí vnitřních předpisů firem a zaměstnanci mají na stravenky nárok za každý pracovní den, ve kterém pracovali po dobu delší než tři hodiny. Pokud jde o výši stravenky, může být různá, ale vždy platí, že čtyřicet pět procent z částky si hradí zaměstnanec ze své mzdy, zbylých padesát pět procent hradí zaměstnavatel, který si tuto částku může odečíst z daní.