Většina z nás za svůj život podepíše poměrně nemalé množství nejrůznějších smluv. Součástí některých je v případě neplnění našich závazků tak zvaná smluvní pokuta. Co to vlastně je a existuje zákonem daná hranice, kterou by výše této pokuty neměla překročit?

Smluvní pokuta a její význam

Funkce smluvních pokut je jednoduchá, mají zajistit, aby dlužník plnil závazky, které ze smlouvy vyplývají, tedy zejména splácel věřiteli svůj dluh, včas dodal určité zboží či provedl určitou službu. Jedná se o legální právní nástroj, jehož případná vymahatelnost je následně celkem snadná, stačí, aby věřitel dokázal, že dlužník nesplnil povinnosti uvedené ve smlouvě a kryté smluvní pokutou. Zároveň je nutné říci, že smluvní pokuta souvisí pouze s případným porušením smluvních povinností, nikoli například s nejrůznějších smluv, v takovém případě nemůže být tato pokuta vymáhána, neboť se nejedná o porušení smlouvy, ale o výkon práva. Jak je to ale s výší této pokuty, jaká pokuta už je považována za nepřiměřenou?

Co říká zákon

Podmínky sjednání smluvní pokuty částečně upravuje občanský zákoník, který rovněž definuje její utvrzovací, sankční a kompenzační funkci. Smluvní pokuta nemusí být vždy nutně sjednána jen v penězích, je možné i jiné plnění. Zároveň je třeba si uvědomit, že případné zaplacení smluvní pokuty dlužníka nezbavuje povinnosti splatit či splnit dluh, který byl touto pokutou utvrzený. Maximální výši smluvní pokuty či maximální hranice její sazby zákon neurčuje. Podle Nejvyššího soudu totiž nelze tyto hranice jednoznačně stanovit. Nicméně ze soudní praxe vyplývá, že ve většině případů se za povolenou, platnou a přiměřenou hranici smluvní pokuty za každý den prodlení považuje pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Nicméně samozřejmě vždy záleží na konkrétních okolnostech daného případu, lze najít i soudní rozhodnutí, kde byla za nepřiměřenou považována i mnohem nižší sazba smluvní pokuty.