Práce na přesčas je pro mnohé z nás něčím nepříjemným. Jiní zase možnost přivýdělku s otevřenou náručí ocení. Pokud nemáte tušení, jak to z pohledu zákoníku práce chodí s prací na přesčasy, začtěte se do tohoto článku, kde vás s touto problematikou trochu blíže seznámíme.

Nařízení přesčasu

V první řadě je nutné zmínit, že práci přesčasu vám může zaměstnavatel nařídit ve výjimečných situacích. Musí k tomu být pádné důvody, aby nedocházelo k zneužívání této možnosti. V praxi to však znamená, že vám to může zaměstnavatel nakázat a vy to obvykle z důvodu udržení si práce nebudete odmítat.

V takovém případě byste měli vědět, že přesčas by podle zákoníku neměl přesahovat 8 hodin týdně. Roční strop je limitován hranicí 150 hodin. Je však pravdou, že pokud se se zaměstnavatelem na přesčasech dobrovolně dohodnete, můžete jich oddělat daleko více. Ovšem i zde platí hranice 8 hodin týdně. Ve výsledku však můžete nadělat až 416 přesčasových hodin za rok.

Přesčasy mohou být v daných určitých situacích nařizovány také ve dnech volna. Jde však pouze o důležité a opravdu nezbytné práce. Pokud byste se rozhodli, že budete přesčas bojkotovat, zákoník práce umožňuje zaměstnavateli tento odpor označit jako porušení pracovní povinnosti, z čehož mohou plynout nežádoucí následky. Takže v tomto případě pozor. Vše se pochopitelně musí odehrávat v rámci zákonných možností.

Odměna za přesčasy

Když už po vás zaměstnavatel bude vyžadovat práci na přesčas, měli byste také vědět, kolik za takovou službu nad rámec svých základních povinností vlastně dostanete peněz. Stanoven by měl být příplatek v minimální výši 25 % průměrného výdělku. Takže, pokud už půjdete do práce „navíc“, získáte alespoň adekvátní finanční odměnu.

Je ale pravdou, že někteří zaměstnavatelé si vše vykládají po svém a přesčasy svým pracovníkům předkládají třeba ve formě nadělaných hodin určených k výběru.