Životní pojištění bylo vždy představitelem diskriminačního pojištění. Dříve, než evropský soudní dvůr rozhodl jinak, docházelo standardně k diskriminaci mužů vůči ženám. Bylo to logické. Muž ve stejném věku jako žena, měl a stále má, menší pravděpodobnost dožití se určitého věku. Takže ženy byly pro pojišťovny lepšími klienty. Měli větší pravděpodobnost, že nebudou muset dané ženě vůbec nic vyplácet. A podle toho také nastavovaly ceny pojištění rozdílně pro muže a ženy.

obrázek převzat z webu www.freedigitalphotos.net

Dnes to ale možné už není. Na základě rozhodnutí evropského soudu, není možné diskriminace v pojištění. V praxi to pak znamená, že ženy zaplatí za životní pojištění stejně jako muži. Pro ženy se tak pojištění zdražilo a pro muže patrně zůstane stejné. Nedá se příliš očekávat, že pojišťovny nějaký produkt výrazně zlevní, když k tomu nejsou racionální důvody.

U životního pojištění dochází ještě k další diskriminaci. Jde o diskriminaci podle věku. Čím starší člověk uzavře životní pojištění, tím větší částku musí za své životní pojištění platit. Vše vychází z takzvaných úmrtnostních tabulek, kde je jasně vidět, i z logiky věci, že čím je člověk starší, tím má vyšší pravděpodobnost, že v určitém horizontu zemře. A na tom je celý pojišťovnický byznys postaven.